4.3
Oceňování majetku a závazků
Ing. Josef Horák, Ph.D.
Název účetní jednotky:
Označení:
Číslo:
Zpracoval:
Kontroloval:
Platnost:
Závaznost:
Datum vydání:
Vydává:
Nahrazuje:
Doplňuje:
Počet stran:
Přílohy:
Struktura vnitřního předpisu o oceňování majetku a závazků je zaměřena na:
1. Oceňování jednotlivého majetku a závazků
2. Oceňování majetku a závazků při pořízení souboru
Jedna z možných variant:
1. pokud lze ocenit jednotlivé složky majetku;
2. pokud nelze ocenit jednotlivé složky majetku.
1. Oceňování jednotlivého majetku a závazků
Majetek a závazky se oceňují (§ 24 ZoÚ):
I. K okamžiku uskutečnění účetního případu
II. Ke konci rozvahového dne (k okamžiku sestavení účetní závěrky)
I. Ocenění majetku a závazků v souladu s § 25 ZoÚ
Poznámka:
*) například majetek v případech bezúplatného nabytí, nebo majetek v případech, kdy vlastní náklady na jeho vytvoření vlastní činností nelze zjistit.
Případy oceňování konkrétního majetku a závazků jsou uvedeny v příslušných vnitřních předpisech.
II. Ocenění ke konci rozvahového dne
Zákon o účetnictví v § 25 odst. 3 stanoví, že při oceňování ke konci rozvahového dne se berou v úvahu všechna předvídatelná rizika, ztráty i všechna snížení hodnoty majetku, bez ohledu na to, zda je výsledkem hospodaření účetního období zisk nebo ztráta.
Při snížení hodnoty majetku se rozlišuje, zda se jedná o snížení hodnoty trvalé, které vyjadřují odpisy, nebo přechodné, které se vyjadřuje opravnými položkami ke konkrétnímu majetku.
Způsob stanovení tvorby a čerpání opravných položek ke konkrétnímu majetku je řešen vnitřním předpisem a je povinností každé účetní jednotky popsat tento způsob, včetně uvedení zdroje informací pro stanovení výše opravných položek, v příloze v účetní závěrce.
Druhým instrumentem zásady opatrnosti jsou rezervy. Rezervy není možné používat k úpravě výše ocenění aktiv (viz § 57 PVZÚ). Rezervy (podle § 26 ZoÚ) jsou určeny k pokrytí závazků nebo nákladů, jejichž povaha je jasně definována a u nichž je k rozvahovému dni buď pravděpodobné, že nastanou, nebo jisté, že nastanou, ale není jistá jejich výše nebo okamžik jejich vzniku. K rozvahovému dni musí rezerva představovat nejlepší odhad nákladů, které pravděpodobně nastanou, nebo v případě závazků částku, která je zapotřebí k vypořádání.
2. Oceňování majetku a závazků při pořízení souboru
V souladu s ČÚS č. 013 – Dlouhodobý nehmotný a hmotný majetek – bod 6.3:
"... v případě souboru hmotných movitých věcí se rovněž uvádějí jednotlivé části souboru věcně a v hodnotovém vyjádření; pokud se k souboru přiřadí další věc nebo se naopak vyřadí, uvádí se datum přiřazení nebo vyřazení této věci ...".
Postup při ocenění jednotlivých částí souboru movitých věcí:
- Kvalifikovaným odhadem.
- Poměrným rozúčtováním.
Ocenění jednotlivých částí souboru movitých věcí kvalifikovaným odhadem lze použít v případě, že ocenění znalcem by bylo neúměrné významu tohoto ocenění, přičemž je nutné zajistit přiměřené přiblížení se k tržní hodnotě majetku.
Nabytí obchodního závodu
Právní úprava prodeje obchodního závodu je vymezena v občanském zákoníku (§ 2175 až § 2183 OZ).
Český účetní standard č. 011 upravuje postup při prodeji obchodního závodu.
Pokud nastane případ nabytí majetku (případně i závazků) za jednu cenu, potom bude jako dodatek tohoto vnitřního předpisu vydán konkrétní postup řešení ocenění.
Komentář:
Základem při oceňování majetku a závazků v účetnictví (ČR) je zásada:
Akruální účetnictví
Při oceňování majetku a závazků a při jejich účtování o výsledku hospodaření berou účetní jednotky za základ veškeré náklady a výnosy, které se vztahují k účetnímu období bez ohledu na datum jejich úhrady.
Historická cena
Účetní systém v České republice je v principu založen na historických cenách. Setkáme se v něm ovšem i s jinými oceňovacími základnami.
Historická cena představuje v současné době základní způsob oceňování majetku v rozvaze. Znamená, že majetek (aktiva) účetní jednotky jsou oceněny v peněžních částkách, které byly na jejich získání vynaloženy v době pořízení. Oceňování na základě historických cen vychází z toho, že hospodářské operace se již uskutečnily a jejich ocenění je průkazně a jednoznačně doložené. Tato objektivní měřitelnost je nesporně velkou předností tohoto oceňování, má však i svá omezení. Vyjadřuje tržní podmínky v době, kdy byl příslušný majetek pořízen, takže pokud dochází ke změnám cen, zejména u majetku dlouhodobé povahy, potom jsou informace pro uživatele účetnictví zkreslené. V inflačním prostředí představuje oceňování na základě historické ceny odklon od reality, lépe by vyhovovala tržní cena. Ale i tento způsob působí problémy, neboť přiřazení tržní ceny k majetku je v některých případech založen na odhadech, a tudíž ani tento způsob oceňování nemusí být ve svém důsledku objektivní.
S účinností od 1. 1. 2003 je možno – výhradně u vymezeného majetku a závazků – oceňovat reálnou hodnotou a ekvivalencí (poprvé je možno majetek ocenit ve vyšší hodnotě, než je jeho historická cena). Závazná pravidla jsou stanovena v § 27 ZoÚ .
Zásada opatrnosti
Zásada opatrnosti je vymezena zákonem o účetnictví (§ 25):
Účetní jednotky při oceňování ke konci rozvahového dne zahrnují jen zisky, které byly dosaženy, a berou v úvahu všechna předvídatelná rizika a možné ztráty, které se týkají majetku a závazků a jsou jim známy do okamžiku sestavení účetní závěrky, jakož i všechna snížení hodnoty bez ohledu na to, zda je výsledkem hospodaření účetního období zisk nebo ztráta.
Zákon o účetnictví vymezuje pořizovací cenu, reprodukční pořizovací cenu a vlastní náklady:
Pořizovací cena
Pořizovací cenou se rozumí cena, za kterou byl majetek pořízen a náklady s jeho pořízením související. Náklady s pořízením majetku související nejsou taxativně vymezeny a mohou se lišit dle konkrétního pořizovaného majetku, jiné mohou být u dlouhodobého majetku, jiné u zásob.
…
